Obsah: Úvod O akci Kdy a kde Pravidla Svět Durynkové Čechové Přihlášení Historie Kniha

Zde najdete zevrubný popis světa, ve kterém se Zpěvy pohanské odehrávají.

Krajina a její obyvatelé

Zdejší zem je vskutku krajem neproniknutelných pralesů. Táhnou se od východu k západu, od půlnoci k poledni a konce jim není. Nezkušený v nich lehce zabloudí, neozbrojený a nerozvážný zemře. Neboť jsou domovem dravé zvěřě, zubrů, divokých prasat, rozličných duchů a běsů, rusalek a divoženek, záludných mužíků, hejkalů – a kdovíčeho ještě. Za dlouhých zimních večerů se ve světnicích vypráví o vlkodlacích, obrovitém divokém turu, o zjeveních, matoucích rozum, a jiné tajuplné zkazky.

Ve světnicích? Nu ovšem, zvěří a včelstvy bohatý kraj není liduprázdný. Zejména v blízkosti rybodárných řek je protkán stezkami, spojujícími hradiště i skromnější osady kmene Durynků. Ten je (stejně jako lid Čechův) rozdělen do několika rodů, spravovaných vladykou, který je obklopen skupinou družiníků. Většinu obyvatel tvoří svobodní zemědělci a řemeslníci, najdeme tu ale i otroky. Velké váženosti se těší žreci (kněží, obětníci), komunikující s bohy a duchy. V každé osadě, ale i u studánek, v hájích či na rozcestích, stojí dřevěné modly nebo jinak upravená obětiště; obětovány bývají zejména zvířata, pokrmy či nápoje. Každé hradiště má svůj posvátný háj, někdy dokonce i uvnitř opevnění.

Většina hradišť se nalézá na ostrožině nad řekou či potokem, kde je chrání příkré srázy, z přístupnějšího směru pak jeden či více příkopů. Kolem hradiště a mezi příkopy jsou valy či kolové (tj. kůlové) hradby, většinou pochopitelně obojí. Někdy má navíc nejvýznamnější část hradiště (v níž je například hlavní obětiště či vladykův dvorec) své vlastní opevnění. Dřevěné domy (někdy zpola do země zapuštěné) mívají jen jedinou místnost, topí se v otevřeném ohništi. Nejen hradiště, ale i vsi či samostatné dvorce mohou být opevněny, protože z lesů může nečekaně přijít cokoliv. Snad kromě veliké armády, neboť uzavřený ráz krajiny nepřeje rychlým tažením.

V okolí osad kraj prosvětlují políčka, úhory a pastviny. Nejoblíbenější chované zvíře je kráva, nejdražší je však kůň, zvíře výhradně jezdecké. Z řemesel je nejvíce váženo zpracování kovů, jež Durynci mistrně ovládají, železo je tu ale drahé – jen bohatí si mohou dovolit meče (dovážené z daleka) a opravdu málokdo brň (kroužkovou košili).

Shrnutí

Les je obtížně průchozí a žije v něm kdeco. Kmen se dělí na rody, kterým vládnou vladykové. Důležití jsou ještě žreci (kněží). Bohové a duchové existují, všude jsou modly a obětiště. Hradiště jsou opevněna valy, příkopy a palisádami. Živí nás zemědělství a železo je drahé.

Nahoru

Svět očima Durynků

Náš svět, Mittilgard, je jedním z devíti světů, jejichž středem prorůstá veliký jasan Yggdrasil. Kolem Mittilgardu, na pobřeží nekonečného oceánu, se rozkládá Jötunnheim, svět zlých obrů a trolů. Ti by nás jistě již dávno všechny zahubili, kdyby nás před nimi nechránili bohové z Ásgardu. Tam sídlí hned dva božské rody, bojovní Ásové a krásní Vanové. Oba je velice ctíme a stavíme jim na posvátných místech, zejména v hájích a hvozdech, svatyně a obětiště. Abychom si zajistili jejich přízeň, obětujeme jim, a to především zvířata, plodiny, nápoje či cennosti. Obětníkem může být i godi (náčelník), ale většinou s bohy rozmlouvají kněží, kteří znají čarovné zpěvy a vědí, jak žádat bohy o pomoc.

• Nejvyšším bohem je Wothan, otec Ásů; bůh války a moudrosti. Ví o všem, co se ve světě děje, jelikož mu havrani nosí zprávy, a ve Valhalle, svém sídle, shromažďuje zemřelé bojovníky pro poslední bitvu na konci světa.
• Nejudatnější z Ásů je rudovlasý Donar, který svým těžkým kladivem chrání svět před obry. Je pánem blesků, a když jede po nebi ve svém voze, taženém kozly, slyšíme hrom. Oblíbené jsou ochranné amulety v podobě jeho kladiva.
• Velmi ctěná je také Nerthus z rodu Vanů. Ta přináší polím a sadům úrodu a vůbec ovládá veškerou plodnou sílu. Její vůz táhnou posvátné krávy a na jejím krku se leskne zlatý náhrdelník nesmírné ceny.
• Dalším význačným bohem je Lopt, dárce ohně. Je Wothanův pokrevní bratr a je i podobně nevyzpytatelný. Umí kouzly snadno měnit podobu a více než moudrost si cení lstivost.

Potom je tu ještě statečný Tiw, spanilá Idunn či temná Hel. Krom bohů a obrů tu však máme i mnohé další mocné a čarovné bytosti, jako álfové (elfové), dísy (strážkyně pramenů, lesů i hor), trpaslíci, valkýry (Wothanovy nebeské válečnice), norny (sudičky) a další. Ti všichni zasahují do lidského života od samotného narození: Tři norny se zjevují u kolébky a počinají příst nit osudu, kterému nikdo z nás neunikne a je marné se mu vzpírat. V životě je potom nutné vycházet s těmito bytostmi po dobrém. Některé se nejlépe usmiřují obětí, před dalšími se dá chránit amulety a jiným je třeba radši se vyhnout, což platí především pro kruté obry a lstivé troly, ale někdy i pro náladové trpaslíky. Když člověk zemře a je spálen, jeho duši vezmou valkýry do Valhally – ovšem pouze tehdy, je-li to válečník, co zemřel v boji; muže, kteří zemřou stářím či nemocí, čeká cesta do mrazivých a vlhkých síní Hel. Ženy po smrti přivítá vlídná náruč Nerthusina.

Shrnutí

Náš svět neustále ohrožují zlí obři a troli, ale bohové nás před nimi brání. Za to jim stavíme svatyně a obětujeme jim. Nejvíce uctívaní jsou Wothan (bůh války), Donar (hromovládce), Nerthus (matka země) a Lopt (bůh ohně). Svět obývají také další mocné a tajuplné bytosti. Snažíme se s nimi vycházet po dobrém. Také pokud možno volíme smrt v boji, abychom se dostali do Valhally.

Nahoru

Svět očima Čechů

Svět kolem nás je rozdělen na Jáv, říši živých, a Náv, říši mrtvých, svět duší. Jávu vládnou bohové. V posvátných hájích nebo u pramenů či jezírek vztyčujeme sochy, v nichž pak bohové sídlí, a obětujeme jim. Oběť má zajistit přízeň boha; obětiny jsou buď ponechány na určeném místě (například vhozeny do jezírka), nebo spáleny, zvíře může být také obřadně snědeno. Obětování většinou řídí žrec (kněz), k němuž též mohou bohové promlouvat a zjevovat mu budoucnost. Ta však není nevyhnutelná, nýbrž ji lze – svými činy i přímluvou u bohů – změnit.

• Z bohů milujeme zejména kováře Svaroga, boha ohně a slunce. Je dárcem tepla a tudíž ochráncem života a plodnosti. Dal lidem znalost železa a zákonů.
• Velké úctě se těší Perun, vládce hromu, válečný bůh s ohnivou sekerou. Při Perunovi často přísaháme i klejeme. Jako dárce deště je též patronem plodnosti. Je mu zasvěcen býk a dub.
• Veles je ochráncem stád a pastevců, je také bohem úrody a plodnosti. Jeho symbolem jsou beraní či býčí rohy, mívá též podobu medvěda. Sváří se s Perunem, provokuje ho a před údery jeho sekery (blesky) se ukrývá do země.
• Živa, to je velká matka země. Je životodárnou silou, která proudí skrze zemi do všeho živého. Je ale také ženskou bohyní, ochránkyní rodiček a plodnosti.

Spanilá Lada, jíž je zasvěcena lípa, je bohyní lásky. Vrtkavý Stribog je vládcem větrů, přináší nenadálé štěstí, ale někdy také smrt.

Své mrtvé pohřbíváme žehem, po pohřbu bývá tryzna (vzpomínková hostina), při níž se často hodně pije. Duše mrtvého je chladnou bohyní Moranou odvedena do Návu. Může však k živým promlouvat skrze věštby a sny. Každá domácnost má také kout se soškami předků – dědů, jimž zejména o svátcích věnuje část jídla a pití. Dědové chrání domácnost před chorobami, myšmi a podobně, a také před zlými silami.

I další bytosti Návu mohou zasahovat do světa živých, v určitých případech se dokonce v něm mohou i fyzicky nacházet. Jsou to například různí přírodní duchové – lesní duch Lešij, vodník, hejkal, víly žijící ve skalách či pramenech, a dále skřítci, bludičky, jezinky, mory, nejrůznější zlí běsi a zmeci, ohniví démoni. Před takovými bytostmi se chráníme posvátnými návazy (amulety), zaříkáním či zvláštními a zvláštně uloženými předměty (např. chléb, česnek, bylinky, koště obrácené vzhůru aj.). Také je možné si bytost naklonit obětinou, například nějakou dobrotou zanechanou na místě, kde bytost sídlí nebo kam chodí – třeba na prahu domu.

Shrnutí

Žijeme v Jávu, říši živých. Hlavní bohové jsou Svarog (slunce), Perun (hrom), Veles (ochránce stád) a Živa (matka země). Stavíme jim sochy a přinášíme oběti. Své mrtvé spalujeme a jejich duše jdou do Návu, říše mrtvých. Duše předků ctíme jako dědy. Z Návu pochází i různé kouzelné bytosti jako víly, skřítci a běsi, před kterými se chráníme amulety, nebo jim obětujeme.

Nahoru

©2012 Olórin z Hydry. Všechna práva vyhrazena.